Po síti

 Když se začalo bavit o dokumenti V síti, tak se strhnul hrozný bum a najednou si všichni zakládali falešné profily na Lide.cz a další sociální sítě. Schválně jsem se do toho nepouštěla v tu dobu, protože by to bylo prašť jako uhoď. Bohužel karanténou se tak trochu vše protáhlo. Nemohlo se do kina a tak se film vrátil do kin až po ukončení karantény. Stalo se to tuším chvíli po premiéře. Tak jsem to tedy vypustila a řekla si, že uvdím, ale že to možná nechám být. Pak jsem si ale vzpomněla na svůj hrozný zážitek když mi bylo čtrnáct, kdy mi psal kluk, který tvrdil, že je mu šestnáct a na schůzku přišel třicetiletý týpek co mě tahal do lesa, mně bylo třináct. Bála jsem se a nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Toho člověka jsem si všude vymazala a v životě o něm nechtěla slyšet. Nedávno mi nabídla má "šéfka" pro kterou píši, že bych to měla udělat teď. Když už to trochu odeznělo a nebude to tolik nápadné. 

Stahovat fotky z internetu, hledat kámošku, která vypadá na čtrnáct to mi přišlo prostě blbé. No a tak jsem našla své fotky, kde mi bylo čtrnáct let, upravila je lehce a založila jsem si profil na Lide.cz. Do popisku jsem uvedla, že hledám pouze přátelé na pokec, že je mi čtrnáct let a miluji Justina Biebra (přišlo mi to jako dobrý nápad a je mi 27, opravdu nevím moc extra co dnes poslouchá mladá holka). Tak jsem vsadila na jistotu. Uvedla o sobě, že bydlím s rodiči, studuji a hlavně jsem tam tedy uvedla, že je mi těch čtrnáct. Po založení profilu uběhlo asi pět minut a měla jsem první žádosti. Našli se dva muži, co mi hned psali, že jsem jen další co chce být zajímavá a že jsem fejk. Vtipné na tom všem bylo, že tomu muži bylo 45 let a oslovil mě v diskuzi s názvem POKEC PRO TEEN. Byl i docela otravný a o jeho úmyslech asi mluví už to, že byl ve svém věku v této skupině. Napsalo mi 71 mužů, ano skutečně MUŽŮ ne KLUKŮ. Věkový průměr byl 40 let. Dokonce mi psali muži, co byli starší než můj děda. Zveřejním pouze tyto dvě konverzace, protože v každé druhé bylo vlastně to samé. Na hodně žádostí jsem ani neodpověděla a musím říct, že ani ta doba po filmu V síti se nezměnila. Neříkám, že ten film je zbytečný, ale neukázal na nic nového a nic se nezměnilo. Ukázat na problematiku, která je tady několik desítek let mi příjde snad i zbytečné trochu. 

Byla jsem z těch zpráv znechucena i ve svém věku, natož když si představím, že by mi bylo čtrnáct let. Bohuzel obličej ukázat nemohu, to mi příjde právě to blbé na tom celém. Takže obličej jsem zakryla. Nevěděla jsem jak to uspořádat, aby to šlo za sebou a tak jsme to očíslovala. Ten první je delší a ten druhý kratší. Abych byla upřimná, tak jsem ani neměla žaludek screenovat ještě jiné konverzace. Bylo jich opravdu moc. Bohužel jedna jak druhá byla na to samé téma. Schválně jsem všem psala, že je mi čtrnáct. Zveřejnila jsem fotky, kde mi doopravy čtrnáct i bylo. Jak jsem psala, tak jsem použila jen své fotky. 

Pokud tento článek čte někdo, kdo má doma dítě, tak je potřeba si s ním o tom promluvit. Vysvětlit mu, že je hodně zlých lidí nejen v realitě, ale i v tom virtuálním světě. Film V síti na tu problematiku jen znovu upozornil, ale určitě tomu nezabránil. Těch úchylů je mnoho a stále jich i mnoho bude.