Deník: 1.díl aneb bezsexuální hostinský

 Naučit se žít sama se sebou nebylo tak těžké jak jsem si myslela. Člověk si rychle zvykne na své soukromí a klid. Po velmi těžkém období, přišlo další těžké období. Mám psát články o tom, jaké to je, když já sedmadvacetiletá žena žiji s papouškem a rybičkou. Což pro mnnohé stejně znamená, že žiji sama. Ono nemusíte mít ani zvíře, stačí schyzofrenie a nikdy si nebudete připadat opuštěna. Kamarád chodil s holkou, která schyzofrenii měla a když jsem se ho zeptala jak to zvládá, tak mi odpověděl, že je fajn mít trojku při každém sexu. Jednou si nechtěně vzal její léky a šel do práce. Byl prý takový divný a tak to moc neřešil. Začal to řešit ve chvíli, kdy došel do kanceláře a vymočil se na koberec. Vyhodili ho. Mezitím jeho schyzofrení přítelkyně byla u něho v bytě a když přišel, tak seděla na posteli a dokola mu říkala, že vidí všude stíny a v koupelně je satan. Ráno si místo svých prášků vzal její a ona si vzala jeho na tlak. Odvezl jí tedy do Bohnic a šel pryč. když přišel domu, tak se stejně pro jistotu podíval do koupelny, vymočil se do sprchy a šel si lehnout. Od toho dne o ní už neslyšel. Další kamarád randil se slečnou, která se živila jako modelka. Kdykoliv jí pozval na jídlo, tak se vytratila na wc. Později se dozvěděl, že trpí bulimií a pronesl větu, kterou jsem si pamatuji do dnes: ,,Takže všechny peníze, který jsem utratil za ní v restauraci skončily v hajzlu, doslova." 

Všude okolo čteme, jak se musíme mít rádi, protože jinak nás pak nebude mít rád nikdo jiný. Přesně tohle jsem si vyslechla od terapeuta, který tuto větu opakoval dokola, jen jí pokaždé podal malinko jinak. Vzal si ode mě tisícovku a já měla jen před očima, že kdybych za toho litra koupila raději boty, tak bych si udělala mnohem větší radost. Pan terapeut nakonec skončil v psychatrické léčebně, tomu se říká nemoc z povolání no. Když žijete sami a rozhodnete se, že nikoho pěkně dlouho nechcete, že budete pracovat na  kariéře, splníte si sny, budete cestovat. Jenomže příjde korona a Vy budete cestovat tak maximálně do míst, kam slunce nesvítí. Rozhodnete se, že muže neptřebujete ani k sexu a tak si poprvé v životě pořídíte erotickou hračku a když přebíráte zásilku od kurýra, tak se lehce stydíte a přemýšlíte zda on ví co v tom balíku je. Když je Vám okolo té třicítky ( těžce se mi to píše) a nemáte děti, tak jste skoro vývrhel společnosti. Podle všech je s Vámi všechno špatně, když po dítěti netoužíte a neděláte si těhotenský test hodinu po pohlavním styku. Jsem ráda, že mi nikdo neříká nic o svatbě, ale tohle téma přenechám do jiných článků. Blíží se Vánoce, deprese se prohlubují a tulím se ke svému papouškovi, který mě vždy klovne lehce do oka, jako kdyby řekl: ,,Na ty slepice, teď máš aspoň větší důvod řvát." On je jinak úžasný. Z jeho strany je cítit sice lehká šikana a mám tak trochu pocit, že mě má jen na placení nájmu a sraní mi hlavu, ale je to čistá láska jinak. 

Všem říkám, že je jako moje dítě, pravda, od té doby co jsem to řekla své lékařce, tak beru poněkud více léků, ale nešťourám se v tom. Kamarádky Vám vypráví jak ten jejich malý drobeček hodil káko na chodbě a byla to velká bžunda, ale už ohrnuje nos, když můj papoušek hodí káko na jejího ploda. Většina dětí se mého papouška bojí a tak už nemám žádné návštěvy a vlastně ani kamarádky. Můj papoušek nemá rád děti, jeden by řekl, že to má asi po mně. Je vtipné, že se někdo bojí něčeho, co má sotva 15 cm, my ženy se většinou touto velikosti bavíme, holt není pták jako pták.