Úzkost a deprese

Úzkost a deprese je kapitola sama o sobě. Mně samotné tyhle dvě potvory komplikují život. I v dnešní době je toto téma pro mnoho lidí tabu. Hodně lidí, které znám i já, tohle neberou vážně. Nebudu psát odborná slova o tom, co se děje v hlavě takového člověka, protože to si může každý vygooglit. Napíši to z mého pohledu, pokusím se předat to, co pomáhá mně samotné a jak se u mě tyto dvě potvory projevují. 

Deprese:  Snad každý z Vás někdy prohodil větu: ,,Mám depku." Ne každý, ale myslí tu depresi v pravém slova smyslu. U mě se deprese projevuje velkou únavou hlavně. Nemám na nic energii a vyjít ven je někdy opravdu challenge. Připadám si úplně k ničemu a když se Vám v životě odehrají těžké a bolestivé věci, tak to dost často jde ruku v ruce. Ve svém okolí jsem měla lidi, kterým nedělalo problém říct: ,,Zase blbě čumíš." V tu chvíli řešíte, že je s Vámi něco špatně a jste totálně k ničemu. Jinak depresi zvládá člověk, který má oporu v partnerovi a jinak zvládá deprese, když Vám dává druhý dost jasně najevo, že jste vadný. Deprese je psychické onemocnění a nikdy se nemá jakékoliv onemocnění přehlížet. Není ostuda navštěvovat odborníka a pokud to odborník uzná za vhodné, tak i užívat léky. Já léky beru. Někdo ale bere léky a myslí si, že to stačí, NESTAČÍ. Stejně jako při hubnutí nestačí jen cvičit, ale musíte i držet zdravé stravování. Cvičení Vám sice dost pomůže, ale nikdy nedosáhnete výsledku kterých chcete, když každý večer sníte čokoládu nebo brambůrky. Antidepresiva Vám dají takovou berličku, ale Vy s tím musíte pracovat dále. Docházet za odborníkem, pracovat na sobě apod. 

Úzkosti: Kdykoliv mám úzkost a věřte, že to může přijít kdykoliv a kdekoliv, tak jako první mi začne rychleji tlouci srdce, těžce se mi dýchá, motá se mi hlava, mám sevřený žaludek až pocit na zvracení, někdy dojde i k tomu. Vím, že jsem psala, že to může přijít kdykoliv a kdekoliv, ale mohou to vyvolávat i jisté okolnosti. Stejně jako se to děje i mně. Myšlenka na tu jistou věc mi skoro pokaždé vyvolá úzkost. Nejde ani ovlivnit ty myšlenky na to. Dokud ty jisté věci budou, tak na ně nelze nemyslet. Tak to vidím já už pár měsíců. Tohle píši, protože vím, že nejsem jediná kdo to tak má a ano, mám úzkosti, které přijdou opravdu nečekaně a pak mám úzkosti, které vyvolá nějaký podnět. Není pravda, že úzkosti přijdou jen tak z ničeho nic. Nebo takhle, ano je to pravda, opravdu přichází i jen tak, ale může jí vyvolat ten určitý podnět. Snad se chápeme, kdyby ne, tak mi klidně napište. Věc, která mi trochu pomáhá je dýchání. Zní to banálně, co? Člověk, který trpí úzkostí právě dýchá hrozně mělce a tím, že se nadechnete a pomalu vydechnete si někdy opravdu pomůžete. 

Mám určitě v plánu napsat více článků na tohle téma. V dnešním Covid období tohle možná postihlo ještě více lidí. Doba je jaká je, ta doba tady je pomalu rok a semlelo to nejen jednoho člověka. Vše co pro nás byla samozřejmost je momentálně jako džíny z Tuzexu v době socialismu.