#narovinu

 Úzkost očima člověka, který s úzkostí bojuje celý život. 

Úzkost nutně nemusí vyvolat nějaká situace, i když je to častější. Jak poznáte člověka co má úzkost a jak mu můžete pomoci? 

U mě úzkost začíná pocitem "plného žaludku" nemohu jídlo ani vidět a to ani, když mi dáte před nos mé nejoblíbenější jídlo. Je mi na zvracení a kolikrát i zvracím. Klepou se mi ruce, špatně se mi dýchá, někdy mám pocit na omdlení a někdy i k samotnému omdlení dojde, před malou chvílí jsem byla vysmátá a najednou jsem jako bez života. Těch příznaků je mnoho a občas se stane, že se přidá nový. 

Jestli úzkost komplikuje život? Záleží, zda jste pod dohledem odborníka a zda berete medikaci. Samozřejmě, že pokud na to kašlete, tak Vám to komplikuje věci mnohem více. Medikace Vám poskytne takovou malou berličku, ale rozhodne nelze čekat, že stačí brát léky a vše bude v pořádku nebo si myslet, že díky lékům už nikdy nebudete mít úzkosti. Tak to, bohužel, nefunguje. 

Sama se setkávám s lidmi, co prostě neví, jak v tu chvíli tomu člověku pomoci a hlavně o tom má být dnešní článek. Pokud nastane taková situace, že ten člověk omdlí, tak tam není o čem, zavolejte mu záchranku a nebo pokud máte možnost, tak ho odvezte Vy osobně. Nejde ani tak o samotný atak, ale o to, že se ten člověk mohl během pádu zranit (otřes mozku a další podobné věci). Nikdy to tomu člověku nevyčítejte a nebo se neptejte: ,,Co ti ZASE je?" ,,To máš ZASE tu svojí úzkost?" V ten moment tím naděláte ještě větší paseku. 

Pokud má ten člověk sílu a sám si řekne o pomoc a Vy se na něho vykašlete, tak počítejte s tím a hlavně se nedivte, že si už o žádnou pomoc neřekne. Já, když si už sama o tu pomoc řeknu, tak to znamená, že je to doopravdy zlé. Pokuste se pochopit jednu základní věc, ten člověk je nemocný. Věřte, že z vlastní zkušenosti vím, že člověk si moc neužívá tyto ataky, sám si je vyčítá a je kolikrát zoufalý. 

Velmi důležitým krokem, je podle mě to, že návštěvy odborníka by čas od času měli být společné. Takový odborník Vám vysvětlí jak v takové situaci postupovat a hlavně Vám pomůže pochopit tu samotnou úzkost, jak funguje a nebo jak se zachovat v určitou chvíli. 

Jestli je život s takovým člověkem snadný? NENÍ. Proto si dobře rozmyslete, zda na to máte. Je strašně moc lidí, co si řekne: ,,To nic není.." A potom absolutně netuší co dělat a časem tomu člověku vyčítá, že má tyhle stavy. Komunikace je strašně důležitá v každém vztahu, ale tady je opravdu klíčová, věřte mi.